Vzhled

Od svého příbuzného, psa domácího (velkých hubených plemen), se liší v několika rysech. Má břicho jakoby zatažené dovnitř, hubenější nohy a malé tlapy. Vlka zdobí až po paty dlouhý chlupatý ocas. V poměru s hlavou má dlouhý a špičatý čenich. Barva, délka a hustota srsti je u vlků velmi variabilní. Barva se pohybuje od žlutavé až po rezavě hnědou na zádech a bílou až bílošedou na břiše. Vždy je přizpůsobena podnebí ve kterém jedinec žije.

foto © Vladimír Motyčka

Rozšíření

Díky své přizpůsobivosti, chytrosti, vynalézavosti a také plachosti byl dříve tento druh nejrozšířenější šelmou u nás i v Evropě. Postupem času však díky předsudkům lídí postupně vymizel a stali se kriticky ohroženým druhem. Lze ho najít v chladnějších oblastech celé Evropy. U nás se však objeví jen zřídka. Obývá volné krajiny a pustiny, zejména však tmavé lesy. Lze ho spatřit i v rákosí a kukuřičném nebo obilném poli, odváží se i do bezprostřední blízkosti lidských obydlí.

Způsob života a potrava

Pokud se vlk vyskytuje v hustě obydlené oblasti, téměř určitě se neukáže dřív než za setmění. V odlehlejších částech se však probouzí k životu už odpoledne a slídí čenichem po nějaké té kořisti pro svůj věčné hladový žaludek.

Vlci, stejně jako všechny psovité šelmy, žijí ve směčkách (pokud to dovolí ráz krajiny). Z jara jsou ale vidět spíše jen páry. Ty se však později ke smečce přidají. Smečka se pohybuje velmi zajímavě. Podobně jako indiáni, vlci chodí blízko za sebou a našlapují do stop vlků, kteří šli před nimi. I zkušený znalec tak velmi obtížně pozná, s kolika vlků se vlastně smečka skládá. Právě stopaři patří mezi několik málo bytostí, které se po vlčí stopě vydají. Vlci totiž většině zvířat nahání hrůzu. Dokonce i jejich příbuzným psům domácím. Ani ti se po jeho stopě nevydají.

V minulosti lidé viděli vlka jako zabijáka a postrach svých stád dobytka. Díky legendám a pohádkám tento názor u některých lidí přetrvává. Při lovu se chová jako liška, velmi chytře. Je možné, že v minulosti působily velké smečky těchto zvířat škody na domácích chovech, ale vzhledem k tomu, že vlk je v současné době nejen v české přírodě vzácností, není možné aby k takovýmto škodám docházelo i v současné době. Vlci jsou pro ekosystém (podstatě i pro stáda dobytka či jiných domácích zvířat) nepostradatelní, protože regulují stavy zvěře, která by se jinak mohla přemnožit. Plní i funkci jakéhosi doktora v ekosystému, protože loví především slabé a nemocné jedince. Mimo velkých u nás žijících savců, nepohrdne ani menšími obratlovci či hmyzem nebo mršinou (je-li nouze). Čas od času konzumují i rostliny. Člověku se velkým obloukem vyhýbají.

Rozmnožování

Vlk je zvíře, které se málokdy zdrží na jednom místě. Stane se tak jedině za situace, že vyvádí mladé. U starších vlků začíná doba říje v prosinci a končí v únoru. Pokud se mu v této době podaří najít nějakou samici a spářit se s ní, může za 64 dní očekávat mladé. Samice přivede na svět 4 – 6 slepých mláďat. Vždy si najde bezpečné místo někde hluboko v lese. Po poněkud rozpačitém začátku se začnou mláďata velmi rychle vyvíjet. Jsou velmi hravá a veselá, chovají se úplně stejně jako štěňata jejich domestikovaného příbuzného. Matka se o mláďata stará velmi pečlivě, nejen co se týče potravy, ale i hygieny. Dává si velký pozor, aby nikomu neprozradila jejich úkryt. Pokud jsou mláďata v nebezpečí přenáší je matka v tlamě jinam. Mláďata dospívají až ve třech letech. Díky nemocem, kterými psovité šelmy často trpí jich však přežívá velmi málo. Vlk se může dožít 12 až 15 let.

Ochrana

Byla období, kdy byla tato šelma výrazně redukována kvůli hojnému počtu. V současnosti je vlk podle vyhlášky 395/1999 sb. u nás kriticky ohroženým druhem.

Vlk mexický – Canis lupus Baileyi

Vlk mexický patří mezi nejvzácnéjší poddruh. Je o něm známo jen málo informací, protože většina populace byla vybita než začaly jákekoliv výzkumy.

foto © Petr Myska

Vlk mexický váží zhruba 35-45kg, a měří 140-170cm. Páří se v lednu a na začátku března. V jednom vrhu pak mívá 4 až 6 štěňat. Vlk mexický žije převážně v horských lesích, protože jim poskytují více kořisti, vodních zdrojů a úkrytů, nežli poušť.Loví především menší kořist než je u vlků obvyklé. Průměrná smečka toho poddruhu čítá 5 až 6 členů a obývá teritorium o rozloze několika set km².

Vlk mexický byl zapsán mezi ohrožené druhy v roce 1976. Původně se vyskytoval v oblasti začínající na jihozápadě od Mexico City a táhnoucí se až do jižní Arizony, Nového Mexika a Texasu. Současné rozšíření není známo. Poslední ověřené pozorování mexického vlka v divočině pochází z roku 1980. Pozdější zprávy pocházející z  Mexických hranic se nepodařilo ověřit.

Vlk hudsonův – Canis lupus hudsonicus

Rozmnožování

Samice rodí po 62 – 65 dnech 3 – 6 i více mláďat. Po 10 – 12 dnech se jim otevírají oči. Matka mláďata kojí asi 2 měsíce. Dospívají v 1 – 2 letech.

Způsob života

Sdružují se do smeček V létě jsou smečky tvořené jen jednotlivými rodinami, v zimě se sdružuje více rodin pohromadě. Větší kořist loví štvaním. Vybírají si hlavně nemocné nebo slabé kusy.

Zajímavosti

Pochází z východní Kanady, tento velký poddruh je celoročně bíle zbarvený.

Vlk prériový – Canis lupus nubilus

foto © www.firstpeople.us

Zajímavosti

V roce 1926 prohlášen za vyhynulý, nové studie ale odhalili že vlci v Minnesotě, Wisconsinu a Michiganu patří k tomuto poddruhu. V roce 2004 se celková populace odhadovala na 3700 kusů.

Vlk kanadský – Canis lupus occidentalis

Vlk kanadský nebo vlk obecný kanadský (Canis lupus occidentalis) je psovitá šelma, jenž je poddruhem vlka obecného.

Vlk sibiřský – Canis lupus albus

foto © A. J. Valentino

další informace se připravují

Vlk arabský – Canis lupus arabs

foto from www.cosmosmith.com

Dříve žil na celém arabském poloostrově, v současnosti obývá menší území v jižním Izraeli , jižním a západním Iráku, Omán, Jemen, Jordánsko, Saúdskou Arábii a pravděpodobně i Sinajský poloostrov (Egypt).

Vlk eurasijský – Canis lupus lupus

foto © K. Jungwirth

Zajímavosti

Je jedním z poddruhů vlka obecného, který se vyskytuje v různém vybarvení od šedobílé po černou. Dnes na mnoha místech vyhuben.

Vlk rudohnědý – Canis lupus rufus

(také vlk červený nebo vlk červenohnědý)

je vzácná psovitá šelma žijící na jihovýchodě Spojených států.Ve volné přírodě vlk rudohnědý vymřel do konce sedmdesátých let 20. století. V roce 1988 započala jeho reintrodukce ze zvířat chovaných v ZOO ve státě Severní Karolína. Reintrodukce byla úspěšná a vznikla populace více než padesáti divoce žijících zvířat. Zbarvení srsti je žlutohnědé nebo skořicové, smíšené s šedou a černou barvou a na hřbetě je nejtmavší.

foto © Curtis Carley

———————————————————————————————————–

Použité zdroje:
Brehmův život zvířat

www.zoo-olomouc.cz

www.canislupus.estranky.cz

www.biolib.cz

wikipedia.org

Zoo Brno

www.priroda.cz

www.lioncrusher.com

encyklopedie.seznam.cz

www.wolf.org

www.firstpeople.us