Anatomie
Obecná fakta
Vlk je významným členem rodiny psovitých šelem. Neví se zcela jistě, kdy se z vlka vyvinuli předkové našeho domestikovaného psa, C. familiaris, od vlka šedého, C. lupis, ale předpokládá se, že se tak stalo asi před čtyřmi miliony let.
Prvního člověka vlk pravděpodobně následoval jako tvor, který likviduje zbytky jeho úlovků. V té době obětoval svoji svobodu výměnou za tyto zbytky. To však nebyl jediný krok na cestě proměny vlka ve psa. Pes se učil, jak pomáhat člověku při lovu, chránil jeho stáda domestikovaných zvířat, byl používán k tahu a někdy i jako ochránce člověka před jinými zvířaty.
Vlk rozvíjel své schopnosti přežít i v těch nejnepříznivějších klimatických podmínkách. Vysoko na severu vlci přežívají několik zimních měsíců temné polární noci, kde i v únoru, kdy se na sever vrací slunce, běžně dosahují mrazy k -40º C a vane ostrý vítr.
Domovem jiných vlků je poušť a vlhké bažiny na pobřeží zálivů.
Obecný vzhled
Přestože většina vlků má převážně šedivý kožich, od kterého se odvozuje jeho běžné pojmenování, jejich srst má mnoho odstínů žluté promísené barvou mezi pepřem a solí a černými chlupy. Někde se barva vlčího kožichu mění od téměř čistě bílé až po smolně černou, arktičtí vlci jsou ale obvykle všichni bílí.
Vlci jsou velmi inteligentní tvorové, jejichž vztyčené uši, ostré špičaté čenichy, zvídavé oči a ostatní charakteristické rysy okamžitě vypovídají o jejich kvalitě. Jejich hlava je podobná německému ovčáckému psu, avšak jejich lebka je širší a masivnější. Vlci také mají na stranách hlavy dlouhé límce chlupů, připomínající licousy.
Kostra vlka
Velikost
Většina dospělých vlků váží mezi 34 a 56 kilogramy. Samci jsou obvykle větší než samice, zpravidla o více než 25 procent. Prokázaný rekord váhy samce je více než 79 kg. Ačkoliv jsou vlci velcí, jejich dlouhá srst je obvykle činí ještě většími. V zimě srst jejich kožichu na bocích a zadku dosahuje délky od 5 do 6,3 cm. V místě, kde začíná krk se vlčí hříva ve tvaru slzy prodlužuje a přechází do hřebenu táhnoucímu se až k ocasu. V oblasti beder je až 15,2 cm široká. Vlas v hřívě dorůstá do délky 10 až 12,7 cm a díky zvláštním svalům je vlk může postavit – naježit, čímž dosáhne dojmu, že je ještě větší.
Studiem severoamerických druhů vlků byla zjištěna jejich délka mezi 1,3 a 1,8 m od špičky nosu po konec ocasu. Z této délky činí ocas jednu čtvrtinu.
Výška vlků se pohybuje od 68 do 78 cm v kohoutku. Ve srovnání se psy jsou stejně velcí, jejich hruď je však mnohem užší. Jejich nohy jsou v poměru k tělu také delší. Kvůli užší hrudi jsou pravá a levá vlčí noha blíže u sebe, než je tomu u psů.
Zuby
Vlk má velmi silné čelisti. Podle Barry Lopeze v knize O vlcích a lidech vyvinou vlčí čelisti tlak až 1.500 liber na čtverečný palec ve srovnání se 740 librami na čtverečný palec německého ovčáka. Chrup vlka tvoří čtyřicet dva zubů: dvanáct předních řezáků, čtyři špičáky, šestnáct předstoliček a deset stoliček. Vlčí špičáky jsou 2,54 cm dlouhé, silné, ostré a mírně zahnuté. Slouží pro chytání kořisti. Vlci potravu nežvýkají. Svůj chrup používají k rozdělení potravy na kusy, které lze už snadno spolknout. Silné čelisti umožňují vlkům drtit kosti, aby se dostali k morku, a pomáhají vlkům sežrat svou kořist při zanechání jen minimálního odpadu.
Stopa
Lidé našlapují na celá chodidla a zanechávají zřetelné stopy. Všechny psovité i kočkovité šelmy našlapují na špičky a chodí jen po prstech. I když vlk neleží, i tak se jeho paty nedotýkají země. Přední tlapy má vlk neobyčejně velké. To mu umožňuje, že se i při své značné hmotnosti tolik neboří, i když se pohybuje po měkkém sněhu.
Na každé přední noze má vlk pět prstů, avšak aktivně používá pouze čtyři. Pátý prst, odpovídající našemu palci, je málo vyvinutý a obrácený v protisměru. Nachází se nad středem nohy a vypadá jako dráp. Na každé zadní noze má vlk pouze čtyři prsty. Mezi prsty jsou tuhé štětiny, které jednak působí jako izolace a také vlku usnadňují pohyb po kluzkém povrchu, např. po ledu. Drápy jsou silné a tupé, neboť se stále obrušují při permanentním styku se zemí. Slouží pro hrabání a dokonalejšímu styku se zemí při běhu. Nejsou určeny pro uchopení kořisti.
Rychlost
Vlci chodí, klusají, cválají nebo rychle běhají. Jejich nohy jsou dlouhé a vlci při chůzi dosahují rychlosti 6,4 km/hod. Při pronásledování kořisti ale mohou vyvinout rychlost až 58 km/hod. Obvyklý způsob jejich pohybu je klus při kterém dosahují různých rychlostí, zpravidla mezi 12,8 – 16 km/hod.
Než se vlci přiblíží ke své kořisti, tak neběží nejvyšší rychlostí. Tu nasadí, až když jsou již dostatečně blízko, aby svou kořist snadno a rychle ulovili.
Vlci vydrží běžet dokonce až čtyři hodiny a za jednu noc jsou schopni urazit až 96 km. Rychlostí až 64 km/hod. jsou schopni běžet mnoho kilometrů.
Plavání
Vlk se ve vodě cítí velice dobře a nerozpakuje se brodit ledovými proudy a plavat přes krátké zátoky jezer. V létě se vlci rádi osvěžují koupáním v potocích a také často ve vodě pronásledují svou kořist.
Péče o zevnějšek
Vlk je známý tím, že si rád čistí svůj kožich od bláta v řekách a potocích. Na svém huňatém a čistém kožichu jsou vlci závislí zejména v zimě a není překvapením, že značnou část času věnují očistě svého zevnějšku. Je známo, že si v této činnosti vzájemně vypomáhají a utužují tak vztahy mezi členy celé smečky. Dva vlci si vzájemně olizují kožichy a jemně se okusují svými zuby, když se zbavují nečistot. Vzájemná očista je intenzivnější zejména v době námluv. Také zranění vlci jsou ošetřováni ostatními členy smečky, což významně přispívá k jejich fyzické a mentální soudržnosti.
Hraní
Vlci si rádi hrají, vzájemně se pošťuchují, ošlehávají svými ocasy a objímají tlapami kolem krku. Zvláště rádi si hrají se svými štěňaty, kdy rozvíjejí jejich sílu, učí je lovu a základům vzájemné komunikace a zásadám hierarchie vlčí smečky. Projevy hry i u vlků signalizují gesta, která známe u psů, například typický podřep, úsměv ve tváři a vrtění ocasem. Dospělí vlci se rádi předvádějí v bojových polohách, honí se a vzájemně se olizují. Oblíbenou vlčí hrou je provokování a napadání méně obratných členů smečky.
Čich
Čich hraje v životě vlka velmi důležitou roli. Pomocí čichu vlci lokalizují svou kořist, ostatní členy smečky nebo nepřátele. Čich jim prozradí, zda v jejich teritoriu byli jiní vlci, zda to byli samci či samice a kdy se tam nacházeli. Vlk má několik speciálních žláz, jednu u řitního otvoru a další na zadku asi 7,6 cm před kořenem ocasu. Pach těchto žláz je vysoce individuální a dá se přirovnat k otisku prstů. Je jakousi vizitkou každého jednotlivého vlka. Výměšky žláz slouží k vyznačování vlčího teritoria a také k označení vlčí stezky. Tyto „pachové značky“ jsou často ve vzdálenosti 91 m.
(left) image from Clipart.com
Značení močí
Vůdci smečky – samci, používají primárně značkování močí zdviženou zadní nohou, samice a podřízení samci močí v podřepu. Vlčí samice používají čichové značky méně než samci.
Samčí vůdci značkují močí kůly, kameny nebo stromy. Tyto značky představují danou smečku jiným skupinám vlků. Vlci z jiných smeček mnohdy přeznačkovávají značky rivalů svými pachovými značkami. Pachové značky jsou také užívány jako hranice nebo plot kolem území smečky a mají působit jako výstražný systém.
Značení močí nepoužívají vlci samotáři. Ti močí většinou do potoků a vodních proudů.
Značení výkaly
Při vyprazdňování výkalů produkují anální žlázy hormonální sekret. Vlci v pravidelných intervalech opouštějí svá území a na cestách a trasách lovu zanechávají výkaly také jako vizuální značky pro ostatní vlky.
Škrábání a hrabání
Vlci jsou známí tím, že škrábou a hrabou na zemi nebo po stromech, přitom zanechávají pach ze žláz v drápech nebo vizuální značky pro členy své smečky či pro jiné vllky.
Jemný čich
Vlci mají velmi jemný čich, což se u zvířat majících množství pachových žláz dá očekávat. Vzdálenost na kterou mohou rozlišit pach je závislá na atmosférických podmínkách, za těch nejpříznivějších jsou vlci schopni rozlišit výrazný pach až na vzdálenost 1,75mil. Vlci obvykle putují za svojí kořistí, jakmile ji zaregistrují podle pachu a na jeho základě jsou schopni rozlišit i její druh. Potom ji neomylně pronásledují, dokud ji nechytí.
Sluch
Sluch je vedle čichu jedním z nejvyvinutějších smyslů vlka. Vlci slyší téměř na vzdálenost šesti mil v lese a deseti mil v otevřené krajině. Vlci slyší dobře zvuky do kmitočtu 25 kHz. Někteří badatelé věří, že maximální frekvence, kterou mohou vlci slyšet je mnohem vyšší, a to až 80 kHz (limitním kmitočtem zvuku člověka je 20 kHz). Podle některých je vlčí sluch mnohem lepší než psí.
Zrak
Vlci také mají velmi ostrý zrak, který jim umožňuje rychle rozeznávat i nepatrný pohyb čehokoliv, co je před nimi. Jako hlavní predátoři mají vlci oči umístěné na čelní straně hlavy a jejich zorný úhel je pravděpodobně méně než 180 stupňů, zatímco jejich kořist může mít pozorovací úhel až 300 stupňů.
Chuť
Rozlišování chuti je zvláště složité v podmínkách, kdy směsice pachů často nad chutí převažuje, například u pokrmů. Je známo, že psovití mají chuťové receptory na čtyři chuťové kategorie: slané, hořké, sladké a kyselé. Na druhé straně kočkovité šelmy nedokáží rozeznávat sladkost. Receptory na sladkost mohou vlci přizpůsobovat, a proto sladké bobule a ostatní ovoce hrají jen malou roli v jejich jídelníčku.
Hierarchie smečky
Vlci žijí v rodinných skupinách nazývaných smečka. Smečku obvykle tvoří mata, otec, jejich děti a několik ostatních dospělých vlků, kteří jsou bratry a sestrami. Smečka společně loví potravu a společně pečuje o mláďata.
Někteří členové zůstávají se smečkou kvůli přežití. Vlci mohou běžet rychlostí až 65 km/hod. a denně mohou urazit až 85 km.
Délka života
V divočině se vlci dožívají 13 roků a více, v chráněných a kontrolovaných oblastech se vlci mohou dožít až 16 let. Ale většina vlků se dožívá v průměru 8 roků. Rekord délky života vlka je 20 let. Život v divočině je dnes pro vlka obtížný, neboť člověk stále více zabírá jeho teritoria a je tím, kdo vlka zbytečně zabíjí a tím dál zkracuje délku jeho života. V chráněných a kontrolovaných oblastech žijí vlci déle, neboť jsou chráněni před vnějším nebezpečím, pastmi a nástrahami, nepřáteli a jedy.
———————————————————————————————————–
Použité zdroje:
www.wolfcountry.net – z orginálu pro GRAYWOLF.EU přeložil Otto Mach
Translator
