Vlci jako lovci
Vlci zabíjí a žerou jiná zvířata kvůli obživě. Záleží, kde žijí, ale převážně se vlci živí masem zvířat jako je jelen, los, nebo bizon. Také žerou bobry, zajíce a dokonce myši. Nepohrdnou ani flórou. Nežerou lidi. Vlci nepředstavují pro lidi žádnou hrozbu!
(Nikde není zpráva o tom, že by zdravý vlk zaútočil na člověka.)
Vlci se v přítomnosti lidí bojí a ve volné přírodě se jim zkoušejí vyhýbat.
(right)Photograph from clipart.com
Vlci zabíjí pouze pro obživu – pro přežití. Protože vlci obvykle pátrají po velkých zvířatech (ačkoli jsou vlci oportunističtí a budou jíst menší kořist), pracují společně, aby kořist ulovili. Vlci žerou zdravá, silná zvířata, pokud je mohou ulovit. (Vlci potřebují v průměru 3 až 10 liber masa každý den – 1,5 až 5 kg).
Lov není vždy úspěšný, ale jejich tělo je určeno jak pro hodování (přejídají se), tak pro hladovění (nežerou nic). Vlci mohou sežrat najednou až 22 liber masa (11 kg) a potom třeba mnoho dní nežrat. Vlci potřebují 1 až 3 kvarty (1 kvart = ¼ galon = 1,13 litrů) vody denně, záleží na jejich velikosti, klimatu a vlhkosti jejich kořisti.
Když loví v zimě, musí šetřit energií, jak jen to jde, následováním stejné cesty kořisti, stáním proti větru a musí zůstávat mimo dohled kořisti jak je to jen možné. Když přijde chvíle útoku, vlk začne vzrušeně kývat ocasem. Někdy, když jsou s lovci mláďata, mohou se tato vzrušením vyřítit po kořisti a zkazit lov.
Taktika lovu
Vlci jsou hlavně noční zvířata, která se vyhýbají horkým dnům. Obvykle začínají lovit za soumraku.
Vlci objevují kořist třemi základními způsoby: pach (nejběžnější), stopování a náhodné setkání.
Poté, co je kořist objevena, vlci se rozdělí, aby mohli pátrat ve křoví, cestují po hřebenech a hledají kořist pod nimi, nebo testují stáda a hledají znaky slabosti.
Již dávno se ví, že vlci často využívají výhody z vyčerpaných členů stáda. V roce 1804, Kapitán Clark ze známé expedice Lewis a Clark napsal, že prérijští vlci pronásledovali bizony a krmili se na těch, kteří zemřeli při nehodě nebo těmi, kteří byli moc pomalí nebo tlustí, aby drželi krok se stádem.
Pozdější badatelé potvrdili informace o vlkovi jako predátorovi který se živí na velmi mladých, velmi starých, slabých nebo nemocných kusech zvířat. Adolf Murie, v díle „Vlci Mount McKinley“, napsal: „Mnoho stád vypadalo jako by bylo pronásledováno, zkoušeno, a pokud nebyla získána žádná výhoda nebo nebylo nalezeno žádné slabé zvíře, vlci dále pronásledovali další stáda, dokud se jim nepodařilo si kořist zajistit.“
Lois Crisler v Arktické divočině zjistila: „Po celý náš čas strávený v Arktidě jsme viděli pouze zdravé jeleny karibu.“
Pozorovala, že dospělí mrtví karibu měli „nemocná kopyta, plicní hlísty nebo ucpané nosní dírky…střečky.“ V roce 1980 v severovýchodní Albertě, T. Fuller a L.B. Keith přišli na na to, že „vlci zabíjí nepřiměřeně více mladé, staré nebo pravděpodobně oslabené losy (Ales alce), stejně jako více telat samic.“
I když vlk neloví pouze slabé a nemocné, je pro něj nejjednodušší taková zvířata ulovit, protože díky svému oslabení jsou ve velké nevýhodě.
Výběr
Oslabená zvířata mohou ukazovat svou kondici predátorům postojem těla, nekoordinovanými pohyby, zápachem zranění či infekce nebo nějakými jinými zřejmými signály. Čtení a vyhodnocování těchto signálů společně Barry Lopez poeticky označil „rozhovor smrti.“
Pokud je slabý jedinec vybrán tlupou, vlci obvykle chodí proti větru. Chůzí proti větru se pach jakékoli kořisti dostane k nim. Následují vzdušné proudy přesně ke zvěřině. Nebo, mohou sledovat pachovou cestu zanechanou zvířecími stopami a zápachem těla.
Pronásledování
Těsně před pronásledováním vlci preferují udělat závěrečné přiblížení ke kořisti po větru, takže pach těla kořist neucítí a není varována o vlčí přítomnosti.
Kořist, která utíká, je pravděpodobně pronásledována (lovena). Kořist, která stojí na zemi, může být schopna oklamat své pronásledovatele. Např. Losy často vcházejí do hlubokých vod nebo rychle tekoucích řek a čekají, až je vlci přestanou sledovat. Když vůdce smečky odpočívá, jeden nebo dva členové testují kořist, jestli není unavená.
Obvykle je pronásledování krátké, ale L. David Mech uvedl, že „ví o jednom vlkovi, který pronásledoval kořist 13 mil.“
David Gray popsal jedno takové setkání v Kanadské vysoké Arktidě v průsmyku polárního medvěda: „vlci přibližující se na sto metrů ke stádu … jeden vlk si lehá, zatímco dva další krouží kolem stáda.“
Navzdory všeobecnému mínění se ve skutečnosti většina kořisti pronásledována vlky snaží dostat pryč, uniknout. V jedné studii, pouze 3 % losů, kteří byli pronásledováni, skončili mrtví. Procento z kořisti, která byla zabita, se nazývá „predation efficiency“ a navzdory vlčí pověsti jako lovce jim většina jejich kořisti uteče.
Útok
Když přijde samotný útok, kořist obvykle zvětší nozdry. Zřídka , pokud vůbec vlci pouze zmrzačí lovenou zvěř. To je jeden z nejstarších a nejznámějších mýtů, který se vlků drží. V roce 1980, organizace Aubon Society Field Guide to North American Mammals uvedla, že vlk zabíjí „překousnutím šlach na zadních nohách“, to je také čistý mýtus. Skutečná smrt kořisti je obvykle způsobena masivní ztrátou krve, šokem nebo obojím. U menších kořistí vlci překousnou vaz (kousnou do krku a překousnou páteř).
Vlk Alpha žere první, vlci obvykle začínají požírat kořist od kýty (zadku) nebo sežerou vnitřní orgány. Svaly a další maso žerou naposled, na rozdíl od lidských zvyků (my asi první spořádáme maso). Velmi ostré zuby dovolují vlkovi rozdrtit kosti kořisti a dostat se až k měkkému morku. Proto může vlk sežrat co nejvíce z kořisti, a využít tak kořist s co nejmenším zanecháním zbytků.
Dalším mýtem je, že velkou kořist může porazit pouze celá smečka; někteří pozorovatelé viděli pouze jednoho vlka chytit a zabít jelena nebo losa. První vlk vrácený do Švédska po vyhubení jeho vlčí populace pravidelně lovil velké losy sám.
Je evidentní, že vlci mají velmi dobré znalosti pro lov (management a řízení lovu). L. David Mech objevil jednu smečku v Minnesotě, která střídala (měnila) svoje způsoby zabíjení tím, že každý rok lovila v jiné části svého teritoria. Tyto způsoby dovolují zvěři obnovovat své počty a napomáhají k dlouhodobému přežití smečky.
Vlci pátrají po slabých, nemocných, starých a zraněných. Pomáhají populaci lovených zvířat, jako jsou losi, jeleni, losi američtí a karibu tím, že odstraní slabé a nechají přežít silné jedince. Je to důležitá část ekosystému. Zvyšuje se tím síla (stabilita) stáda. Bez zvířat jako je vlk by eliminace slabých, starých, nemocných a zraněných jelenů ve stádech byla obtížně proveditelná. Stáda by se mohla stát tak početná, že by vymírala hladem. Vlci jim pomáhají udržet se zdravá eliminací slabých jedinců.
Vlci také pomáhají krmit další zvířata. Když vlk zabije a sežere zvíře, někdy nemůže sníst vše. Zbytky mršin sežerou káňata, vačice, lišky, kojoti a orli. Ti pomáhají udržovat les čistý a také zabraňují rozšiřování nemocí.
———————————————————————————————————–
Použité zdroje:
www.wolfcountry.net – z orginálu pro GRAYWOLF.EU přeložila M.Machová
Translator
